Výlety
Nabídka výletů do okolí
Naučná stezka "VIA PIETTE"
Vycházková trasa vybavená naučnými
tabulemi v okolí Svobody nad Úpou a Janských Lázní. Pojmenována je po bývalém
osvíceném občanu Prosper Piette de Rivage - nazývaném "otec Krkonoš",
zanechavším po sobě tolik práce, že ji ani osmdesát uplynulých let nezahladilo.
Vycházková trasa vás zavede ke kulturním památkám i do divočiny okolo
Černohorského potoka. Překvapivě pestrý a zajímavý je úsek od Piettova pomníku k
Modrokamenné boudě. Cestou minete pomník německého romantického básníka Theodora
Körnera, jedno z největších mravenišť v Krkonoších, sbírku hlavních deseti
hornin Krkonoš, velký vápencový lom a zbytky dolu, kde se ve středověku těžilo
zlato a jiné kovy. Při pěkném počasí projedete trasu v pohodě i na horském kole.
Prosper Piette de Rivage (1846-1928) byl synem zakladatele papírny ve
Svobodě nad Úpou. Vzdělanec a humanista, ale také úspěšný výzkumník a
podnikatel, pokračovatel rodových tradic výrobců papíru v Krkonoších. Označení
"Otec Krkonoš" si opravdu zasloužil. Jako nezištný a všestranný spoluzakladatel
i dlouholetý pokladník "Krkonošského spolku" patřil k významným osobnostem své
doby. Podporoval a propagoval rozvoj turistického ruchu v Krkonoších. Bez jeho
pomoci by nevycházel např. spolkový časopis "Krkonoše slovem a obrazem" a řada
tehdejších turistických map.
Naučná stezka VIA PIETTE
Naučná stezka VIA PIETTE
Naučná stezka VIA PIETTE
Naučná stezka VIA PIETTE
Naučná stezka VIA PIETTE
Výlet na Rýchory
Svoboda nad Úpou - Rýchorská bouda 2 hod. Rýchorská bouda - Albeřice 1,5
hod. Ze Svobody nad Úpou po žluté značce kolem přírodní rezervace na
Rýchorský hřeben, kde se v prvním ochranném pásmu nachází původní bukový prales
( rezervace Dvorský les ), Rýchorská bouda s občerstvením a škola ochrany
přírody KRNAPU. Na Rýchorách si můžeme prohlédnout pozůstatky těžby zlata. U
Rýchorské boudy se nachází chov Skotského náhorního skotu. Turistická cesta
pokračuje po hřebeni s nezapomenutelnými panoramatickými výhledy na hřeben
Krkonoš se Sněžkou, jezero Bobr v Polsku a Vraní hory. Podél celé cesty se
nacházejí odpočívadla většinou s pěkným výhledem. Cestu zakončíte v malebném
Albeřickém údolí.
Rýchory
Rýchory - skotský náhorní skot
Rýchorská bouda
Vyhlídka na Rýchorách
Pohled z Rýchor na Krkonoše
Sněžka
Nejvyšší hora České republiky (1602 m.n.m.), která se nachází ve východní části
Krkonoš na Hraničním hřebenu. Přes její vrchol prochází česko-polská státní
hranice. Na
severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní
české do Obřího dolu. Západní svahy se snižují do Úpské rašeliny a východní
klesají v Obří hřbet. Na vrcholu hory bylo postaveno několik staveb. Roku 1868
zde vznikla tzv. Česká bouda, která časem zchátrala a byla nedávno odstraněna.
Moderní Polská bouda stojí dnes na místě původní Slezské boudy. Počátkem 20.
století zde vznikla dřevěná meteorologická stanice vysoká 18 m. Tato stanice
byla před lety snesena zpět do údolí. Na vrcholu se nachází též 14 m vysoká
kaple Sv. Vavřince naposledy přestavěná v polovině 19. století. Na Sněžce je též
nejvýše položená poštovna v České republice. Na vrchol Sněžky vede sedačková
lanovka z Pece pod Sněžkou s přestupní stanicí na Růžové hoře. Díky své výšce
poskytuje vrchol Sněžky neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny České
republiky a Polska. Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s
dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepraví 250 osob/hod. při
dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) je doba
jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m a dále na
Sněžku 13,5 minuty, délka úseku 1967 m. Více než 50 let provozu prokázalo, že
lanová dráha je pro ochranu přírody v této lokalitě přínosem. Proto v současné
době probíhají intenzivní práce na přípravě výstavby lanové dráhy nové.
Albeřické údolí
Albeřické údolí je údolí krásných krkonošských chalup vedoucí od Horního Maršova až po osadu Horní Albeřice. Dále můžete pokračovat přes Lysečiny až na Pomezní boudy. Horská osada Horní Albeřice se nachází v údolí stejnojmenného potoka asi 5 km severně od Horního Maršova.
Na svazích při státní
hranici s Polskem se nachází nejrozsáhlejší krasové území v Krkonoších. Albeřická jeskyně je nejdelší jeskyní Krkonošského národního parku a délka všech jejích prostor a chodeb dosahuje 250 m ( jeskyně není přístupná ).
V
minulosti se zde těžil vápenec a četné lomy poskytují místo pro růst
vzácných rostlin. Lomy jsou vyhlášeny chráněnou přírodní památkou pod
názvem Albeřické lomy.
Od Albeřických lomů se můžete vydat na Rýchory.
Albeřické údolí
Albeřické údolí
Albeřické údolí
Albeřické údolí
Albeřické údolí
Dělostřelecká tvrz Stachelberg
Dělostřelecká tvrz Stachelberg
měla být po svém
dokončení největší dělostřeleckou tvrzí československého pevnostního systému.
Bohužel, do konce září 1938 se podařilo vybetonovat pouze první z dvanácti
plánovaných objektů, z nichž 11 mělo být spojeno rozsáhlým podzemním systémem.
Dnes tvoří bývalé staveniště tohoto mohutného vojenského komplexu významnou
stavebně-historickou památku. Družstvo FORTIS zde provozuje muzeum čs. opevnění.
Historie tvrze Stachelberg
O výstavbě stálého opevnění bylo tehdejší vládou
rozhodnuto již v roce 1934. První terénní průzkum byl proveden ve dnech
21. až 22. února 1935. V tyto dny probíhala prohlídka terénu mezi
Náchodem a Krkonošemi. Jednalo se především o Dobrošov, Turov,
Petříkovice, Stachelberg a Maršov. Průzkum byl proveden členy
československého generálního štábu a francouzskou delegací. Původní
návrh trasy, který dala československá strana byl takový, že povede
přes kótu 623 a vlastní kóta Stachelberg bude přenechána nepříteli. Ten
by však pak měl výhled na celou linii a také do týlu. Proto byl
francouzskými generály navržen nový průběh linie a to po hřebenu s
kótou Stachelberg. Touto alternativou se měla ušetřit výstavba dvou
kasemat. Linie na Stachelberg měla být budována až ve druhé fázi
výstavby a to hned po tvrzi Dobrošov. Terénní průzkum proběhl o rok
později. A to ve dnech 23. až 25. června 1936. Při tomto průzkumu byly
navrženy hned tři alternativy (místa) na vybudování tvrze. Návrhy zněly
trigonometr 623 Stachelberg, kóta Baba, a kóta Vrchy. Ve dnech 20. až
26. srpna 1936 bylo rozhodnuto o vytyčení a umístění jednotlivých
objektů, ale i o průběhu podzemních prostor. Pak se již přes zimu
navrhovaly a kreslily plány jednotlivých objektů a podzemí. Konečným
výsledem po více než tříletém rozhodování a projednávání bylo zadání
tvrze Stachelberg k výstavbě v srpnu roku 1937.
Muzeum ČS. opevnění
Muzeum ve tvrzi Stachelberg buduje od počátku 90. let družstvo
Fortis z Trutnova. Cílem členů družstva Fortis a jejich
příznivců je vybudování důstojného památníku stavitelům a obráncům
československého opevnění. Muzeum a jeho expozice se postupně rozrůstají a
zkvalitňují. V roce 2000 byla zpřístupněna část unikátních podzemích prostor, na
povrchu tvrze byl zrekonstruován zákopový systém lehkého opevnění.
Návštěvní doba:
Květen, září - soboty, neděle a státní svátky - 10:00 až 12:00 a 13:00 až 17:00 hod
Červen - čtvrtky, pátky, soboty, neděle - 10:00 až 12:00 a 13:00 až 17:00 hod
Červenec, srpen - denně mimo pondělí - 10:00 až 12:00 a 13:00 až 17:00 hod
Říjen - pouze v sobotu - 10:00 až 12:00 a 13:00 až 17:00 hod
Na prohlídku podzemí je nutná pevná obuv a teplé oblečení (teplota cca 7°C)
Vstupné:
Plné vstupné ( dospělí a děti do 15-ti let )
Poloviční vstupné ( děti 6 - 15 let )
Rodinné vstupné ( 2 dospělí a 2 děti )
Pěchotní srub T-S 73
Model staveniště pěchotního srubu T-S 74
Podzemí T-S 73
Zasypaná šachta dělostřeleckého objektu T-S 77
Křižovatka hlavní galerie před kasárnami
Aichelburg
Náhlá smrt Bertholda, hraběte z Aichelburgu (1823 -1861), majitele panství
Maršov a Bělohrad, zarmoutila obyvatele Úpského údolí i zaměstnance panství.
Rozhodli se postavit skutečnému šlechtici netradiční pomník. Místo na úbočí
Světlé hory vybral a stavbu řídil nadlesní Johann Miksch, za podpory správce
panství Heinricha Schuberta. Lesní hrádek Aichelburg byl slavnostně otevřen 9.
září 1863 a v kamenné hradní síni umístěna busta Bertholda, zhotovená podle
obrazu modelářem ze sklárny v Temném dole F. Hauptfleischem. Na horní plošině,
kde je nyní vodovod, stála krytá lesní střelnice. Na nádvoří Aichelburgu se
konaly slavnosti a zábavy s tancem. Když panství Maršov koupili v roce 1883
Czernin -Morzinové, ustal zájem o hrádek a stavba začala rychle chátrat. Busta
byla přenesena do hrobky Aichelburgů v Maršově, zanikly přístupové cesty, hradní
síň se zřítila. Až po roce 1989 mohla vzniknout iniciativa pro obnovu
Aichelburgu. V létě 1992 byl proveden stavebně historický průzkum a 14. října
1995 přímo pod věži vznikla dohoda o založení hradní společnosti Aichelburg s
cílem obnovy památky, cest a vytvoření vycházkové trasy. V roce 1996 byla
společnost ustavena a začaly první záchranné práce a shánění financí. Velký
podíl na uskutečnění měl předseda společnosti Oldřich Lábek a tajemník Milan
Vích. Návrh, projekt a obnovu hrádku provedla v letech 1998 a 1999 stavebně
inženýrská firma Klimeš Horní Maršov. Busta Bertholda Aichelburga se do hradní
síně vrátila 6. listopadu 1999. Procházka po vycházkové trase Aichelburg
z Pece pod Sněžkou do Horního Maršova (nebo opačně) je příjemná a lze ji
absolvovat i s dětmi.
Zpřístupněný starý důl ve Sněžce
První zmínky o hornické činnosti v Obřím dole v Krkonoších jsou z roku 1456.
Neznámý Benátčan zde popisuje svoji osmidenní dobrodružnou cestu z Vrchlabí do
Obřího dolu pod Sněžkou, kde údajně nalezl kostry lidí, ametysty, smaragdy a
zlato jako pozůstatek po starém dolování.
Podobné, málo věrohodné a nadsazené zprávy pocházejí i od Vlachů, kteří
pronikali do Krkonoš od 15. století a hledali zde drahé kameny a kovy. V roce
1511 přišli do Obřího dolu míšenští horníci, aby zde zkusili štěstí po nezdaru
ve zlaté štole na Šibeničním vrchu. Později se v Obřím dole vystřídala celá řada
podnikatelů. V roce 1534 žádá o privilegium těžby v Obřím dole u krále
společnost sedmnácti podnikatelů, která chce vybudovat huť, stoupu a celou osadu
s vybavením. Kryštof Gendorf z Korutan, v podstatě tehdejší majitel Trutnovského
a Žacléřského panství žádost zamítl.
V roce 1548 se o těžbu uchází L.Bischof a v odpovědi je podotknuto, že se zde
pro chudost rud přestalo těžit již před čtyřiceti lety. Na mapě Jiříka z Řásné
okolo roku 1569 je však uváděno 7 dolů a 5 kutišť. Důlní podnikatel a prospektor
Hanse Seyfert nalezl v roce 1570 mocné polohy měděných, olovnatých a stříbrných
rud, ale podrobnosti nejsou známé. Začátkem 17. století financuje provoz dolů
panství Mladé Buky a de Waggi vlastní podnik na výrobu vitriolu - arzenovou,
tzv. "jedovou" pec. Roku 1811 pec zvětšuje Ignác Loubal z Prahy, potom se vedení
ujímá F.Winkler a nakonec Ruffer z Vratislavi. Především za vedení Ruffera důlní
podnik velice prosperuje a mezi lety 1836 až 1866 roční produkce stoupla až na
26 tun mědi a 71 tun arzeniku. V roce 1876 byla pec uhašena pro vyčerpání
ložiska měděných rud a ztrátu odbytiště arsenikových produktů. Hlavním
odběratelem byl Hamburg, kde se arzenik přidával do nátěru lodí pod čárou
ponoru. Arzenové rudy byly též po zpracování dopravovány do Itálie a používány
na barvení pověstného benátského skla. Rozsahem největší důlní práce zde
probíhaly v letech 1952 až 1959 na prozkoumání zásob polymetalických rud,
především však wolframu. Bylo zde vyraženo téměř 7 kilometrů důlních děl. Od
roku 1988 se průzkumem podzemí Obřího dolu zabývá Česká speleologická společnost
Albeřice a postupně zpřístupňuje jeho část pro veřejnost. V roce 2004 byl
zahájen turistický provoz v nejstarší části dolu Kovárna. Návštěvníci mají
možnost spatřit nejen zhruba 250 metrů unikátních vydobytých prostor v masivu
Sněžky, ale ozkoušet si na vlastní kůži práci středověkých havířů a zhlédnout
funkční repliky historického důlního zařízení.
Informace pro návštěvníky:
Vstup do zpřístupněného důlního díla je u bývalé boudy Kovárna v Obřím dole.
Cesta z Pece pod Sněžkou sem trvá asi 1 h 30 min. Na sestup do podzemí
doporučujeme teplejší oblečení (teplota okolo 6°C, 100% vlhkost). Podmínkou je
pevná obuv a věk nad 10 let. Podzemní trasu dlouhou asi 250 metrů zvládne každý
turista, místy je nutné počítat s nízkým profilem štoly, příkrými schodišti a
pohledem do hloubky.
Návštěvní doba: červenec - srpen, ve čtvrtek, v pátek,
sobotu a v neděli.
Vstup do podzemí vždy v 10, 11:30, 13, 14,30 a 16
hodin.
Je nutné předem zakoupit lístky v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou
nebo návštěvu objednat. Na místě bývalé boudy Kovárna, kde si Vás vyzvedne
průvodce, je nutné být nejméně 15 minut před zahájením prohlídky. Malé
fotoaparáty je možné vzít do podzemí, videokamery jsou z bezpečnostních důvodů
zakázány.
Důl Kovárna
Důl Kovárna
Důl Kovárna
Důl Kovárna
Důl Kovárna
Důl Kovárna
Adršpašsko-teplické skály
Adršpašské skály
Unikátní pískovcové skalní město, které láká milovníky přírody již několik století.
Stovky vysokých skalních věží a mohutných masivů zde tvoří monumentální scenerii,
která ohromí každého návštěvníka svou neobyčejnou krásou.
Prohlídkový okruh skalním městem vás nejprve provede labyrintem hlubokých skalních soutěsek a roklí,
druhá část okruhu vám naopak umožní řadu krásných pohledů z řady vyhlídkových míst.
V těsném sousedství Adršpašských skal najdete i dostatek ubytovacích a stravovacích zařízení.
Teplické skály
Oprávněně patří k nejobdivovanějším přírodním lokalitám v ČR. Jsou rozsáhlejší částí Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály. Necháte-li se zlákat k návštěvě Teplických skal, čeká vás procházka divokým skalním labyrintem, projdete pod masivními Chrámovými stěnami, prostoupíte úzké soutěsky Anenského údolí, navšívíte malebná zákoutí i velkolepé vyhlídky. Náhodné podoby skalních útvarů vás budou inspirovat. Také pro horolezce jsou Teplické skály vyhlášeným pojmem. V Teplicích nad Metují se navíc každoročně koná Mezinárodní horolezecký filmový festival. Turistickým okruhem v Teplických skalách vás provede naučná stezka věnovaná Josefu Vavrouškovi, která byla otevřena v roce 1999. Patnáct panelů rozmístěných po celém okruhu obsahuje nejen texty o historii objevování skal a zajímavostech z živočišné a rostlinné říše, ale i velké množství fotografií a ilustrací. Naučná stezka slouží turistům jako zdroj informací a zároveň pro školní výlety a exkurze.
Babiččino údolí - Ratibořice
Mezi Českou Skalicí a Ratibořicemi se rozkládá Babiččino údolí, národní přírodní památka nesoucí jméno po babičce Boženy Němcové. Mezi nejzajímavější objekty údolí patří ratibořický zámek s parkem, Staré Bělidlo, Viktorčin splav, mlýn, vodní mandl, panská hospoda, lovecký pavilon a sousoší Babička s dětmi. Údolím prochází naučná stezka Babiččino údolí dlouhá přes 7 km s 18 informačními tabulemi a 7 zastaveními, která začíná u Barunčiny školy v České Skalici a končí u u Rýzmburského altánu. Cyklisté mohou využít cyklotrasy Okruh Boženy Němcové.